V lednu jsem tradičně naskočila do PZP 2022.

Rozhodla jsem se naskočit do mentoringového programu Poli Ševčíkové.

Přestala jsem pracovat na projektu E-mailová bohyně, protože jsem nemohla tvořit srdcem a zároveň si neustále hlídat možný střet zájmu.

V březnu jsem objevila ještě Natalii Grüenwald. Díky její energii jsem po zbytek roku zůstala součástí její komunity.

K tomu jsem si přihodila půlroční program Ingrid Dach, do kterého jsem nakonec vůbec nenaskočila. Nic jsem nestíhala.

V dubnu jsem se poprvé viděla s Verčou Hronkovou na jejím offline workshopu v Praze. Začalo mi však docházet, že transformace musí přijít ZEVNITŘ.

V květnu jsem jela na Moderní kuranderu 1, což vedlo v roce 2022 k prvním krokům mojí transformace.

Na konci května jsme se s holkama díky Poli programu sešly osobně. Strávily jsme spolu krásný čas na zámku Loučeň.

V červenci moje kroky vedly zpět na Moderní kuranderu 2.

V srpnu jsem zakončila svůj transformační rok 2022 Moderní kuranderou 3 a byla jsem připravena na hlubší transformaci mysli.

Přestože jsem se do programu vůbec nezapojila, na společné setkání jsem se rozhodla jet a strávit hezký den s komunitou Inky.

Chvíli jsem si ještě pohrávala s myšlenkou Human designu, ale ve chvíli, kdy jsem nastoupila do Akademie pro kouče s naprostrou prioritou, všechny kurzy a mentoringy šly stranou.

Začala jsem pomáhat v Porozumění mysli s technickými záležitostmi.

Pořídila jsem si knihu od Sigrun, jejíž affiliate partnerkou je právě Inka a slíbila si, že se fakt obuju do angličtiny.

Na podzim jsme měli v Akadimii 1.offline setkání. Přestala jsem mít jakékoli pochybnosti o tom, že jsem tam, kde mám být. Najednou jsem to věděla.

Skočila jsem do transformativních rozhovorů po hlavě a začínám najednou vidět víc než kdy předtím, co je za slovy, které říkáme, dostáváme se k jádru.