JSEM VE SVÉM PROJEKTU ÚPLNĚ K HO*NU

Taky tě tohle někdy napadlo? Tak věř, že nejsi sama. Je možné, že tahle myšlenka občas napadne víc podnikatelek – jen si to mezi sebou moc neříkáme. To ale neznamená, že se to neděje.

Já s tím přijela na Akademii Transformativního koučinku. První den jsem si právě tohle napsala na flipchart, protože mám někdy pocit, že svůj projekt snad nikdy nerozjedu a budu o něm donekonečna jen snít, přemýšlet a plánovat. Ale jakmile jsem odložila myšlenku, že jsem ve svém projektu úplně k hovnu, začalo se mi to následujících 6 dní k sobě krásně skládat. Vhled ke vhledu – a byl z toho jeden velký vhled.

Rok co rok jezdím na Akademii transformativních koučů. Včera byl poslední den 5. ročníku a pak jsme se všichni rozjeli do svých domovů. Já už jezdím 4. rokem. Předposlední den jsme končili úkolem pro druhý den. Vytvořit pozvánku. Podmínkou nebylo ji mít připravenou slovo od slova, ale od srdce. Byl to den, kdy jsem cítila, že už je toho na mě moc – tlak, málo vzduchu, únava. Během pár vteřin jsem měla jasno: tentokrát úkol plnit nebudu.

KAM BYCH JE POZVALA?

– Na pár článků na webu byznysmenky.cz?
– Na koučink, když si ho koučové můžou dát mezi sebou…
– Na stažení e-booku, který ještě není napsaný?
– Na kurzy, které mám v hlavě?
– Na programy, které jsou někde v mlze?

Přišlo mi to tak zatraceně „málo“.

Ráno jsem se vzbudila a Vojtíšek na mě koukal a zubil se na mě. Ten hřejivý pocit po celém těle, když se na tebe usměje tvoje batole.
To ale nebylo všechno, co se to ráno stalo. Pozvánka se najednou začala tvořit sama. A tak přirozeně padlo rozhodnutí, že se do cvičení nakonec zapojím. Měli jsme každý svoje 2 minuty (samozřejmě jsem trochu přetáhla a ani tak jsem neřekla všechno, co jsem chtěla říct), ale to, co mělo padnout, padlo.

A celý příběh jsem se rozhodla sepsat do tohoto článku…

Když jsem se ráno probudila, koukaly na mě dva korálky a dvě řady zubů.
Vybavila jsem si větu, kterou naše mentorka pár dní předtím říkala naší zahraniční hostce na Akademii, když jsem šla s prckem po schodech do pokoje – že Vojtíšek je dítě Porozumění 🙂.
A mnou najednou, jak jsme tak leželi v posteli, prostoupil nádherný pocit – bezpodmínečná láska a vděčnost.
A přesně z tohoto pocitu ke mně začala chodit slova pozvánky – pomocí příběhu.

Pamatuji si jako dneska, když jsme se s mým manželem Hynkem začali bavit o miminku. Byl to rok 2017. Tehdy jsem PLÁNOVALA – kdy se má narodit (aby mi to co nejvíc pracovně vyhovovalo), ŘEŠILI jsme, kde bude Hynek spát, až se vrátí po noční v našem bytě 2+kk, měla jsem STRATEGII, jak vždycky zaparkuji kočárek do zasedačky a dám si s klienty schůzku… A tak podobně.

V roce 2018 jsme se brali a věř, že po roce neúspěšných pokusů o miminko už mi bylo jedno, kdy se narodí – a všechno to okolo, co bylo na stole předtím. O 4 měsíce později jsem byla na operaci a předpověď nebyla nejlepší. Vypadalo to spíš, že děti mít nebudeme vůbec. Byla to poměrně velká životní facka.

Ale nechtěli jsme to vzdát. Začali jsme chodit do centra asistované reprodukce a pustili se znovu do plánování – tentokrát za podpory specialistů. Jsou to fakt odborníci v tom, co dělají. Vezmou spermie, vajíčka, vyberou ty nejlepší, spojí je. Pak se 5 dní čeká. Sleduje se vývoj, dělení buněk – věděla jsi to? Nádhera, dozvídat se každé ráno zprávy o pokroku embrya a být součástí toho počátečního procesu, který možná mnoha ženám při standardním otěhotnění ani nedochází – že „už tady“ se rodí život. A pak se embryo zavede přímo do dělohy a čeká se… (odsud už to znáš – těhotenský test, atd.).

Jenže to k úspěchu nestačilo.

V roce 2022 jsem absolvovala 3 běhy kurzu pro ženy, kde se ke mně v různých podobách pořád vracelo téma mateřství – těhotenství, potrat, cysta…
Pak jsem nastoupila do Akademie. Tehdy to byl můj 1. ročník. Zároveň jsme si dali rok pauzu od specialistů a vyhledala jsem jednu doporučenou léčitelku. Doufala jsem, že se třeba stane zázrak…
A výsledek? Taky nic.

Pak jednoho dne – bylo to v říjnu 2023 – se mě Hynek zeptal, jestli už se má přepnout do role bezdětného. A já ucítila něco, co jsem do té doby, jak to říct… ne že neznala (byl to pocit), ale byl tak silný, že se nedal přehlédnout – protože přišel s OHROMNÝM VHLEDEM, že chci být v tomhle životě mámou. Za měsíc jsme si znovu naplánovali transfer na klinice. A jak myslíš, že to dopadlo tentokrát? No jasně – vyšlo to 🙂.
A shodou náhod (bez jakýchkoliv plánů) ségra s manželem počali ve stejný den a máme jen o 8 dní jinak narozené kluky. To prostě nevymyslíš.

Dnes máme doma Vojtíška. Já už nepracuji tam, kde předtím, takže jsem nikam kočárek parkovat nemusela 🙂. Hynek už dávno dvakrát povýšil, takže se noční už nekonají, bydlíme ve 100m bytě v rodinném domku, tedy místa víc než dost…

Když jsem tam tak stála s tím mikrofonem a v hlavě se mi najednou všechno spojilo – myšlenky a pocit z rána, Vojtíšek, nápis na flipchartu – otočila jsem papíry do obecenstva. Hned na ten první. A zapíchla prst na bod 1. Na ten svůj: „JSEM VE SVÉM PROJEKTU ÚPLNĚ K HOVNU.“

No jasně, že jo! Jak by to mohlo být jinak, když si pořád myslím, že můj projekt je jen o mně a že ho musím „udělat“… a zapomínám, že se tvoří???

VNÍMÁŠ TAM TU METAFORU S BYZNYSEM? 🙂

Došlo mi, že jen to vajíčko by mi bylo taky k ničemu, když si uvědomím, co všechno dalšího bylo potřeba – jaká kooperace musela nastat. JE TO NÁDHERNÝ PŘÍKLAD SPOLUPRÁCE SVĚTA FORMY A NEFORMY.

Vajíčko. Spermie. Odborníci. Vhled. Zázrak. Správný okamžik. A určitě i několik dalších neviditelných přísad, které ani nemáme šanci vidět.

Stejně jako byznysový projekt.
Nápad. Vize. Podnikatelky. Ženy. Příběhy. Myšlenky. Zázraky. Peníze. Akce. Reakce. Inspirace. Vhledy. Náhody. Neplánovaná setkání… To všechno tvoří projekt. Dílek k dílku, písmenko po písmenku…

A MOJE POZVÁNKA JE SKROMNĚ JEDNODUCHÁ

Sleduj projekt Byznysmenky, který se začíná rodit. Jsi jeho součástí. Patříš do celé té mozaiky. Protože bez každé jedné z vás by tenhle projekt nebyl úplný – je protkaný i vašimi příběhy. Byznysmenky v sobě už navždy ponesou střípky porozumění. A nikdy to nebude jinak.

Když se ve svém byznyse ztratíš a budeš mít pocit, že je všechno jen na tobě, tenhle projekt ti připomene, že je ti k dispozici víc, než si myslíš – ze zdroje, kterému můžeš důvěřovat kdykoliv, za jakýchkoliv okolností.

Věř, že i byznys má levou a pravou nohu. Stejně jako my – lidé. A všimni si, že naše nohy samy ví, kdy mají být která použita. Forma a neforma nepotřebují být vědomě řízené tebou. Stejně tak je to i v byznyse. Stačí, když tomu nebudeš stát v cestě, budeš naslouchat a důvěřovat procesu.

A kdykoliv budeš mít pocit, že se ztrácíš – napiš mi. Na transformativním byznys rozhovoru budeme společně bádat a začne se to skládat samo. Stejně jako u mě – jakmile mi řekneš, s čím přicházíš, a pak to během sezení odložíme.

V příběhu s Vojtíškem vnímám velkou podobnost s byznysem. Je to jen „jiný projekt“.